Varhanní maraTÓN

Co to vlastně je? Varhanickými stránkami a dokonce i tištěnými periodiky občas probleskne toto podivné slovní spojení a vysvětlení žádné. Že by se varhaníci sebrali a začali (konečně) sportovat? Ale kdež...

Připouštím, že informovanost veřejnosti o Varhanním maraTÓNu jest chabá, čehož reálné kořeny tkví ve výbušné směsi naší pracovní zaneprázdněnosti, nedostatku času a – jak patrno z našich medailonků – zejména z oblíbené činnosti většiny varhaníků (lenošení a nicnedělání). Ale k věci. Všechno začalo o svatodušních svátcích L.P. 2007 tím, že se na pražské Loretě objevil P. František ze Zábřeha a chtěl se podívat na zvony. Jenže k tomu, aby vše proběhlo hladce a bez následků, nesměl by na zdejším kůru narazit na místní varhanici (on-line) a carillonistku Alenu. Průběh setkání vypadal asi takto:

Alena M.: Vy máte v Zábřehu krásné varhany...
P. František: To máme – a jaké!
Alena M.: Mohla bych se na ně někdy přijet podívat?
P. František: Ale ano, jistě.
Alena M.: A mohla bych si s sebou vzít pár kamarádů - taky varhaníků - s sebou?
P. František: Samozřejmě.
Alena M.: A dalo by se u Vás někde přespat?
P. František: No to by se také dalo... a co takhle uspořádat rovnou varhanický happenig?
Alena M.: To vůbec nezní špatně! ANO!

Jelikož jsem u toho nebyl, dovolil jsem si vypůjčit její vlastní slova, jak je sama (s mírnou nadsázkou) uvedla ve varhanické bulvární tiskovině Smyk číslo 13 (pozor, odkaz vede na 4megové PDF). Doufám, že si P. František alespoň prohlédl ty zvony... (Myslím, že jo). A nám ostatním (včetně Aleny) nezbylo, než začít pilně cvičit, neboť na základě uvedené historické události bylo domluveno trochu neobvyklé vystoupení v kostele sv. Bartoloměje v Zábřehu. Tedy možná ani ne tak neobvyklé, jako spíš delší než obvykle... Chystaná akce byla proto nazvána Varhanní maraTÓN.

Varhanní maraTÓN 2007

A tak onějakých pár týdnů později, v podvevečer pátku 10. srpna, nás čekal bohatě prostřený stůl na zábřežské faře. Tedy doslova i obrazně. Náš příjezd byl totiž zvědavě očekáván nejen P. Františkem, ale i místními farníky, a nás čekalo milé setkání u kávy a spousty různých dobrot. Studentka Lenka, která z fary odcházela rovnou na brigádu do pekáren, dokonce slíbila, že k snídani nám doveze čerstvé rohlíčky, dokřupava vypečené.

U zábřežských varhan (úplně vlevo "pekařka" Lenka a vedle ní varhanář Petr)

Poté, co se všichni normální lidé rozešli do svých domovů (případně pekáren), šli jsme se seznámit s místními varhanami. I tato seznamovačka stála za to. Nakonec jsme si na sobotní dopoledne rozdělili cvičné hodiny a značně pozdě jsme se odebrali na faru do svých spacáků. Dlužno dodat, je velkou škodou, že nebyla uspořádána soutěž elegance spacích oděvů. Absolutním vítězem by se totiž stal Radek, jehož slušivý noční úbor byl naprosto dokonalý a nechyběla mu ani noční čepice s bambulí. Časně zrána nás vzbudilo zazvonění zvonku. Pekařka Lenka dodržela slovo a po cestě z noční (zatím marně) zvonila u dveří, obtěžkána velkou taškou čerstvého pečiva. První se vzpamatoval Radek, vylezl ze spacáku, rychle běžel otevřít bránu a čapka s bambulí přitom vlála za ním. Za vteřinku se již z chodby ozvalo cvaknutí zámku, skřípění veřejí a potom mrtvé ticho – i čerstvý ranní vzduch málem ztuhnul na kámen. Pak se vše sesypalo. Zejména pekařka Lenka, jejíž hurónský smích musel probudit celý Zábřeh. Elegance Radkova spacího oděvu prostě slavila svůj triumf. Zato jeho majitel nevěděl, zda má dříve zachraňovat rohlíčky dokřupava vypečené nebo jejich pekařku...

Další program už proběhl bez zádrhelů. Po celé dopoledne se z chrámu ozývaly zvuky způsobené cvičícími varhaníky dolaďujícími své registrace nebo různá slabší místečka ve svém programu, jenom v poledne se zavařil motor varhanního ventilátoru a tvrdošíjně se odmítal rozběhnout. Marně jsme hledali nejrůznější pojistky, které by stroj uvedly znovu do chodu. Nepomáhaly dokonce ani domluvy. Přitom za hodinku už měl měl začínat Varhanní maraTÓN! Naštěstí si s námi jen zalaškovala tepelná ochrana motoru, která tak nástroji před dlouhým koncertem dopřála zasloužený odpočinek.

Program byl, jak P. František neuváženě navrhl, sestaven ve stylu happeningu. Na plakátě, který ohlašoval pozvánku na Varhanní maraTÓN, se skvěla fotografie nohou jisté nejmenované varhanice, kterak běží po pedálech velkých varhan při hraní nějaké hódně těžké skladby. A jak bylo tímto veřejnosti oznámeno, po obědě se otevřely brány kostela a následoval nepřetržitý asi čtyřhodinový proud varhanní hudby v podání Varhaníků on-line, kteří se po půlhodince střídali. Každý, kdo chtěl poslouchat, si mohl přijít, kdy chtěl a odejít, až ho to přestane bavit... No, pár lidí skutečně přišlo, zato někteří vydrželi neskutečně dlouho. Po konci MaraTÓNu opět zasáhla tepelná ochrana motoru a nedovolila další rozběh ventilátoru. Ale to už jsme věděli, oč jde a popřáli stroji před hlavním večerním koncertem čas na relaxaci. Večer přišlo lidí už přeci jen více a myslím, že koncert se jim líbil. Během začínající noci pak následovala další společenská část programu při táboráku na farní zaharadě.Pár obrázků si můžete prohlédnout zde.
 

Sluší se ještě zmínit, že po celou dobu konání akce byly varhany pod odborným dohledem varhanáře Petra Strakoše, pod jehož vedením byla také v roce 2007 dokončena generální oprava tohoto mimořádného nástroje. A protože jako všude, ani zde nebylo peněz nazbyt, zapojili se do této opravy i zdejší farníci. Nezbývá než konstatovat: "Klobouk dolů!"

V neděli jsme se seznámili s partou zvoníků a s jejich laskavým souhlasem jsme se s nimi vystřídali při zvonění. Před nedělní mší se tu zvoní na čtyři zvony, začíná se nejmenším, k němuž se postupně přidávají další zvony podle velikosti. Ve stejném pořadí se i končí, až zůstane zvonit jen největší, sv. Bartoloměj. Pomohli jsme také s hraním při mších v Zábřehu i okolí a odpoledne jsme byli pozváni na požehnání do Svébohova, kde měli pouť. Během požehnání se představil místní sbor a chrámový orchestřík a na konci jsme byli i my požádáni o malý koncert, jehož režie se ujal náš Mistr (Pavel Č.). Po koncertě P. František každého obdaroval krásnou růží a od lidí jsme dostali spoustu koláčků a jiných chutných dortíků, takže následující cesta domů nám ubíhala krásně sladce... 

Varhanní maraTÓN 2008

To tedy bylo v roce 2007. Na termín přesně za rok jsme se domluvili na dalším ročníku. A nejen to. Vítek se během povídání na faře dohodl i na natočení CD, které by představilo zábřežské varhany a zvony. A tak se i stalo. Natáčení proběhlo těsně před akcí Varhanní maraTÓN 2008, která tak na něj plynule navázala. V pátek 8. srpna odpoledne jsem se tedy v Pardubicích sešel s Alenkou, která právě dlela na praxi v tamějším rozhlasovém studiu, a společně jsme přijeli do Zábřeha, kde jsme doplnili zbytek nahrávacího štábu tvořený Vítkem a Alšem a také Maruškou, Alšovou kolegyní z konzervatoře.

Zábřežské varhany opět v obležení

V sobotu dopoledne jsme si zahráli v zábřežském kostele na dvou svatbách. Mezitím přijel varhanář Petr, ale ne sám, nýbrž se svým pomocníkem Markem. Ten se uvedl tím, že jen co se posadil za varhany, začal smažit jednu skladbu slovutných francouzských romantiků za druhou – a zpaměti! Moc hezky se to poslouchalo. Během dne dorazil také Radek, a to v "plné polní", to jest se svými trubkami nachystanými na všechny ty intrády a bílé/zelené/fialové či kdovíjaké bifary (to jsou skladby pro trubku a varhany provozované na pražské Loretě). Po obědě již následoval odpolední koncert Varhanního maraTÓNu – ten jsme po zkušenostech z loňska asi o polovinu zkrátili, takže tepelná ochrana pohonu ventilátoru již neprotestovala. Těsně před večerním koncertem přijeli notně zpožděným vlakem i novomanželé Pavel s Janou (a s Merwinem), kteří ale tentokrát zůstali v roli posluchačů. Jelikož nahrávací aparatura v kostele byla dosud na svém místě, Vítek pořídil nahrávku večerního koncertu. A snad proto, že v Zábřehu je o nás vždy velmi dobře postaráno a rádi tu hrajeme, koncert se nad očekávání povedl. Ještě hned na kůru jsme se jednomyslně rozhodli, že nahrávku využijeme pro své prezentační CD, o jehož pořízení jsme již nějakou dobu uvažovali. V současné době je cédéčko již na světě. Nazvali jsme jej Varhanní maraTÓN a na jaře, až se udělá aspoň trochu teplo, chystáme jeho křest.

Relaxace na faře – každý po svém... 

Po koncertě samozřejmě následovalo tradiční setkání u táboráku. Ještě večer ale přímo od životodárných a večeřodárných plamenů odjeli za svými povinnostmi Radek s Alenkou a také Petr s Markem, kteří to neměli domů daleko. Program ale pokračoval i v neděli. Ráno jsme se sešli na mši, kterou na varhany doprovodil náš Mistr, zatímco Jana se představila jako zpěvačka a žalmistka. Po mši se ovšem do svých domovů odebrala většina zbývajícího varhanictva a zůstal jsem jen já s Vítkem. Jenže na odpoledne byla ohlášena poslední část programu – požehnání s rozšířenou hudební složkou. Nezbylo nám tedy, než si plivnout do dlaní a "odmakat" to ve dvou. Liturgické části programu se samozřejmě ujal P. František, ale jelikož jsme předem neznali přesný průběh, vloudilo se nám do toho i trochu neplánované improvizace. Na závěr požehnání jsme si připravili ještě asi 20 minut hudby, ale lidem se stále nějak nechtělo domů, tak jsme něco přidali, až z toho vzniknul téměř 40minutový koncertík. Vítek jej později charakterizoval: "Bylo to neuvěřitelné: Pavel M. to rrrozkalil a já jsem ševelil!" Tolik k jeho programu.

Potom už zbývalo sbalit nahrávací studio, smotat všechny dráty a odehrát večerní mši. Místní varhaníci si tak jednou mohli užívat nedělního volna. A ještě než jsme stačili popřemýšlet, co s nedělním večerem, byli jsme pozváni na oslavu narozenin. V pondělí ráno nás pak Vláďa Till s našimi a hlavně Vítkovými zavazadly dopravil automobilem na nádraží. Přes postupující miniaturizaci nahrávací techniky jsme i tak měli co dělat, abychom všechna zavazadla naložili do vlaku. A tím vlastně skončil Varhanní MaraTÓN 2008. V plánu je ročník 2009.

-PM-