Marie-Claire Alain v Praze
Nezapomenutelný koncert, na který jsem zapomněl. Samozřejmě jsem počátkem léta program festivalu četl, ale moje pracovní
vytížení proložené pár dny dovolené udělalo své. Nevzpomněl jsem si. Teprve večer před koncertem mne něco neodbytně nabádalo,
abych zavolal své milé kamarádce, varhanici. Nakonec proč ne, aspoň ji pozdravím. Vzal jsem mobil, vyťukal její číslo a ze
sluchátka se ozvalo: "Ahoj, jdeš zítra na koncert?"
Večer 20. září 2007 byl kostel sv. Jakuba zcela zaplněn. Spousta známých i jen povědomých tváří dávala tušit, že mezi
posluchači se sešla snad polovina českého varhanictva. Krátce po sedmé hodině se ozvaly první tóny svatojakubských varhan.
Paní Alain začala skladbami F. Campiona ve varhanní úpravě svého bratra J. Alaina a skladbami N. de Grigny, v nichž předvedla
bohatství barev zejména jazykových rejstříků zdejšího královského nástroje. Ještě více mne ale zaujaly variace na francouzskou
vánoční píseň Ou s'en vont ces gais bergers od C. Balbastra. Koncert postupně gradoval známým chorálem Wachet auf, ruft uns
die Stimme J. S. Bacha, jeho preludiem a fugou C dur a třemi skladbami Alberta Alaina, otce Marie-Claire. Paní Alain hrála
nádherně klidně a přitom brilantně, jak dokáže jen člověk, který je naprosto svěží a přitom zcela vyrovnaný se životem. Není v moci
mladého, byť sebegeniálnějšího varhaníka, aby zahrál tímto způsobem - bude nutně hrát o něčem jiném.
Potom už následoval maximální vrchol nejen tohoto koncertu, ale nejspíš celé letošní sezóny - skrze svou sestru nás přišel
pozdravit Jehan Alain. Jako úvod zazněly Variace na téma Clémenta Jannequina a potom naprosto úžasné Postludium k večerní
modlitbě (Postlude pour l'Office de Complies). Kupodivu v tuto chvíli také chrám opustilo několik znuděných návštěvnic - že by
nevydržely tu krásu - nebo snad tu modlitbu? Potom už následovaly očekávané Litanie - nikdy jsem je takhle zahrát neslyšel.
Člověka úplně mrazilo. O této skladbě kdosi moudrý pravil, že je to pomocí tónů zhmotněná víra. Potlesk. Paní Alain přidávala - Litanie. Tohle
už snad bylo z druhé strany. Fresky, na které jsem se při poslechu díval, se začaly vlnit a ztrácet v mlze. Poslední akord.
Chrámem se rozlévá zářivé bílé světlo. Konec.
Paní Alain přišla dolů. Maličká, čiperná babička, procházela směrem k oltáři. Úžasná. Poděkování, květiny. Marie-Claire odchází,
pardon, neodchází, ale proplouvá uličkou mezi tleskajícími lidmi. Ještě několik okamžiků se ji nikdo neodvážil následovat.
-PM-
Foto: PM, VJ, Tomáš Thon |
Svatojakubské varhany - na
tomhle nástroji se to odehrálo:
Posluchačstvo si sděluje
čerstvé zážitky z koncertu:
A schválně hádejte, co může
být největším vrcholem uznání?
Tedy při odchodu z kostela
jeden nejmenovaný předseda
pronesl: "Přátelé, Marie-Claire
to dneska ale pěkně..." a celé
pozounobratrstvo jako jeden
muž zvolalo:
"RRRRRRRozkalila!!!"
Po potravě duchovní bylo třeba
doplnit i tu fyzickou. Vydali
jsme se do nedaleké pizzerie a
aniž jsme si toho včas všimli,
zahnuli jsme o ulici dřív. Tak
jsme došli jsme ke konkurenci
- a hle, zde již pro nás byl
nachystán salonek...
Jako poslední za námi přišla
Lenka, která jako jedna z mála
měla možnost se po koncertě s
Marie-Claire setkat. A přinesla
nám krásný dáreček.
Marie-Claire Alain oslavila v
loňském roce své
osmdesátiny. Narodila se
10. srpna 1926 v
Saint-Germain-en-Laye blízko
Paříže. Vystudovala
pařížskou konzervatoř, je
žákyní Marcela Duprého. Za své
interpretační umění obdržela
řadu nejprestižnějších ocenění.
Nechala také zhotovit webové
stránky a o životě a díle svého
bratra Jehana Alaina. |
