Harmonie

Pro některého varhaníka slastí, pro jiného strastí, pro všechny varhaníky občas nutností jest tu a tam stvořit alespoň jednoduchou improvizaci nebo harmonizovat píseň. Proto se učíme harmonii. Pokročilí se teď s klidným srdcem mohou věnovat něčemu zábavnějšímu, pro ostatní jsme připravili malý tahák. Nacvičit si to ale už musí každý sám… A na začátek si dáme:

Pravidlo o varhanických rukou

Pokud potřebujeme rychle harmonizovat píseň nebo spáchat improvizaci, mnohem lépe zní, když pravou rukou hrajeme akordy (přičemž nahoře je melodie) a levou jenom bas. Stejným způsobem museli cvičiti improvizaci i Bachovi žáci. Z vědecky dosud neprobádaných důvodů mají ovšem začínající varhaníci sklony činiti to opačně.

O harmonii

Žák: „Já to dost pomalu chápu…“
Učitel: „Proto hrajeme na varhany, protože některým věcem moc nerozumíme.“

Nyní, náležitě poučeni, se již můžeme pustit do práce. Takže si nastudujeme několik základních témat:

Čtyřhlasá harmonie

V následujícím se budeme věnovat čtyřhlasé harmonii. Názvy hlasů v čtyřhlasé harmonii (odshora dolů) jsou: soprán, alt, tenor, bas.

Přísné spojování akordů v úzké harmonii

Přísné spojování akordů probíhá tak, že výchozí akord s následujícím spojujeme nejbližší cestou – společný tón (tóny) tůstane ležet a ostatní postupují nejkratší cestou na akordické tóny následujícího akordu. O úzkou harmonii se jedná, pokud mezi akordické tóny daného akordu nemůžeme vložit další akordický tón.

Kvintakord a jeho obraty

Obraty kvintakordu: kvintakord, sextakord, kvartsextakord. Který z nich to je, to určuje bas! Podle vzdálenosti sopránu od basu rozeznáváme oktávovou, terciovou a kvintovou polohu.

Harmonická kadence

Harmonická kadence se skládá z akordů na I., IV. a V. stupni (tóniky, subdominanty a dominanty). Dbáme pravidla pro spojování akordů. Jest třeba procvičovati v různých tóninách:

Klamný závěr

Namísto očekávaného návratu do tóniky následuje akord postavený na VI. stupni. V durové tónině je mollový. Cvičíme v různých tóninách tak, že pokračujeme kadencí:

V příkladu si všimněte, že tón a je pouze v basu a ve zbývajících hlasech se neopakuje a že následná kadence končí o polohu níže. Vyplývá to z pravidla pro přísné spojování akordů a pravidla o paralelních kvintách a oktávách.

Dominantní septakord

Skládá se z durového kvintakordu na V. stupni a malé tercie. Obraty septakordu: kvintsextakord, terckvartakord, sekundakord.

Pravidlo pro rozvod dominantního septakordu

Citlivý tón stoupá, septima klesá. Citlivý tón je VII. stupeň v dané tónině, septimou se rozumí ta malá septima v septakordu. Sekundakord je rozváděn vždy do sextakordu.

Příklad: v F-dur je citlivý tón e, dominantní septakord je „C7“ a septima je tedy b. Proto e stoupá na f, b klesá na a. Zase to chce nacvičit:

septakord

kvintsextakord

terckvartakord

sekundakord

Něco dalších pravidel

Učitel: „Pravidla jsou od toho, aby bylo co porušovat. Jenže se to musí umět.“

Pravidlo o paralelních kvintách a oktávách

Hlasy nesmějí postupovat v paralelních kvintách nebo oktávách. Tj. nemají následovat dvě kvinty či oktávy za sebou, neboť by hlasy splývaly do jednoho tónu.

Pravidlo o sextakordu

V sextakordu obvykle nezdvojujeme bas. Např. v C-dur je u sextakordu v basu e, v ostatních hlasech již jen c nebo g.

Jak harmonizovat píseň

Nyní se již můžeme pustit do jednoduché harmonizace písně. Dovolíme si na tomto místě navrhnout praktický postup:

1. opíši si melodii a hned mám soprán;
2. podle sopránu navrhnu harmonii. Kromě tóniky, dominanty a subdominanty se někdy hodí akord postavený na VI. nebo II. stupni (často mohu volit z více možností). Používám kvintakordy a občas sextakordy. Tím mám určen bas.
   Příklad: 1. v sopránu mám g; 2. řeknu si, že se hodí C dur a do basu dám tedy c nebo v případě sextakordu e;
3. doplním zbývající akordické tóny a mám tenor a alt;
4. při tom všem dodržuji výše uvedená pravidla;
5. píseň se mi teď líbí více než z Doprovodu kancionálu a v kostele to taky projde;
6. při následné hodině pan učitel v mém doprovodu najde a opraví několik chyb.